V přírodě je nám dobře aneb jak jsme oslavili Den Země

Dne 24. 4. proběhl na druhém stupni projektový Den Země. Tentokrát jsme vyrazili za brány školy, abychom blíže poznali a pomohli místu, kde jsme byli již mnohokrát. Vydali jsme se za Senici do obecního lesa. Tam již na nás čekal starosta pan Ing. Michal Tichý a pan Ing. Pavel Zatloukal. Pod jejich vedením jsme se nejprve vypravili na malou exkurzi na místní skládku a poučili jsme se o tom, jak je důležité správně třídit, ukládat a skladovat odpad. Většina žáků se s prostředím skládky setkala poprvé a nové byly pro ně také informace. Děkujeme oběma pánům za jejich čas.
Poté jsme se vydali do blízkého lesa, abychom přesně v duchu myšlenek Dne Země pomohli přírodě. Vybaveni rukavicemi a plastovými pytli jsme z lesa vynášeli vše, co do něj nepatří. A že jsme toho našli: odpadky, staré plechovky, plastové i skleněné láhve, staré blatníky kol, staré hrnce, všemožné zrezlé předměty a další nemožnosti, které se převážně kolem lesní cesty nahromadily. Druhá skupina zase odklízela z lesa k cestě klestí, aby mohlo být později odvezeno ke štěpkování.
Další část našeho pestrého dne tvořilo poznávání přírody. Ve skupinách jsme zpracovávali úkoly z pracovního sešitku, který jsme spolu s materiály obdrželi už ve škole. Zjistili jsme, že senický les i přilehlá louka jsou na druhy mnohem bohatší, než by se na první pohled zdálo. Kdo se díval opravdu pozorně, našel mnoho zástupců, které znal zatím jen ze školních učebnic. Nejen stromy a keře, kvetoucí byliny, ale také zástupce bezobratlých včetně housenek a hálek, dřevokazného hmyzu pod kůrou, pobytová znamení živočichů včetně stop i okousané šišky. Vytvořili jsme spolu s kamarády obrazy z přírodnin a také jsme si zahráli hru na fotoaparát a fotografa. Je fajn, když nejste v lese sami.. Vyluštění křížovky na závěr pro nás už byla hračka.
Dopoledne rychle uteklo a do školy jsme to stihli právě na oběd. Příroda nás za naši snahu odměnila slunečným dnem. Pokud jste dobře poslouchali, možná jste slyšeli, že koruny stromů šuměly trochu jinak než jindy. Znělo to jako tichounké

“ D Ě K U J I … “